Energetická struktura České republiky se vyvíjí a kombinuje tradiční jadernou infrastrukturu s rychle se rozvíjejícími obnovitelnými zdroji (Solární panely v elektrárně s chladicí věží v pozadí)

Rozvoj obnovitelných zdrojů energie

- Současná situace: Česká republika se historicky spoléhala na uhlí a jadernou energii, přičemž obnovitelné zdroje tvořily jen relativně malý podíl jejího energetického mixu. Na začátku roku 2023 pocházelo ze solární a větrné energie pouze asi 3,7 % elektřiny v zemi – což je hluboko pod evropským průměrem (~22 %).

- Včetně vodní energie a biomasy představovaly obnovitelné zdroje přibližně 16–17 % produkce elektřiny v České republice. Uhelné a jaderné elektrárny zůstávají primárními zdroji elektřiny a společně zajišťují většinu dodávek.

Vodní energie je skromná (≈2,2 GW instalovaného výkonu) kvůli omezenému geografickému potenciálu a biomasa (dřevo, bioplyn a odpad) významně přispívá k obnovitelnému teplu a elektřině, zatímco geotermální energie zůstává zanedbatelná.

- Nedávný vývoj: Po desetileté stagnaci následující po solárním boomu v letech 2009–2010 se opět zrychluje zavádění obnovitelných zdrojů energie. Fotovoltaická (FV) solární energie zaznamenala v roce 2023 rekordní růst – bylo instalováno téměř 1 GW nové fotovoltaické kapacity (69% nárůst oproti roku 2022). Tento nárůst byl způsoben především rezidenčními střešními systémy (přes 80 000 instalací jen v roce 2023), podporovanými vládními dotacemi a kratšími instalačními dobami. Do konce roku 2023 měla Česká republika přes 82 000 solárních systémů připojených k síti (většinou malé střešní jednotky), což během roku přidalo ~970 MW_p.

- Naproti tomu rozvoj větrné energie byl pomalý – pouze ~350 MW větrné kapacity (kolem 200 turbín), což představuje pouze 1 % elektřiny. Toto číslo se od roku 2019 téměř nezměnilo, což Českou republiku řadí daleko za sousední Polsko (kde vítr tvoří 13 % elektřiny). Vláda si však klade za cíl ztrojnásobit kapacitu větrné energie do roku 2030 a zaměřit se na přibližně 1 GW (z původních přibližně 350 MW). Nové projekty větrné energie jsou ve fázi plánování a studie Akademie věd naznačují, že by země s dostatečnou veřejnou podporou mohla do roku 2040 instalovat až 7 GW větrné energie.

- Další obnovitelné zdroje, jako je biomasa, se soustavně využívají pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, přičemž bioplynové stanice a zařízení na výrobu energie z odpadu přispívají k mixu (zejména pro vytápění). Výroba vodní energie zůstává relativně malá (≈2 TWh/rok) a většinou se využívá, zatímco geotermální projekty zůstávají v pilotní fázi.

- Vládní pobídky a financování: V posledních letech úřady zavedly řadu podpůrných programů na urychlení zavádění obnovitelných zdrojů energie. V oblasti solární energie stát v roce 2023 podpořil program „Nová zelená úsporám“ s 55 miliardami Kč (přibližně 2,3 miliardy EUR) vyčleněnými na modernizaci energetických systémů v domácnostech, zejména na střešní fotovoltaické systémy a energetickou účinnost. Program, který je aktivní od roku 2014, pomohl více než 180 000 domácnostem zavést solární a zelené modernizace.

- Podobně Národní plán obnovy (NRP) financovaný EU vyčlenil stovky milionů eur na obnovitelné zdroje energie; v roce 2023 bylo s využitím grantů z NRP postaveno mnoho komerčních a průmyslových fotovoltaických projektů (v celkové výši přibližně 140 MW).

- V případě projektů v energetickém měřítku Česká republika využívá Modernizační fond EU, který může do roku 2030 poskytnout až 20 miliard eur na investice do čisté energie a účinnosti. Přibližně 40 % české alokace je vyhrazeno pro nové projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie, přičemž granty pokrývají až 50 % nákladů projektu.

- Vláda také zavedla konkurenční aukce na podporu obnovitelných zdrojů energie: například v roce 2024 plánovala podpořit 130 MW nové větrné kapacity prostřednictvím aukcí (a 210 MW v roce 2025 plus 30 MW modernizovaných turbín). Tyto pobídky spolu s fondy EU (např. Fond spravedlivé transformace pro uhelné regiony) zlepšují finanční životaschopnost obnovitelných zdrojů energie.

- Výzvy a bariéry: Navzdory pokroku čelí české obnovitelné zdroje energie značným překážkám. Hlavní překážkou je byrokratické povolování – historicky může udělování licence a výstavba větrné farmy trvat i přes 10 let kvůli složitým procesům schvalování v oblasti životního prostředí a územního plánování. Svou roli hraje i místní odpor, přičemž obce často pořádají referenda o blokování solárních/větrných projektů na základě obav o využití půdy. Vláda si toho uvědomuje a v roce 2023 podnikla kroky ke zjednodušení postupů: zvýšila prahovou hodnotu velikosti pro fotovoltaické systémy bez povolení z 10 kW na 50 kW (což domácnostem a malým podnikům usnadňuje instalaci solárních elektráren) a klasifikovala velké větrné a solární elektrárny (≥1 MW) jako „veřejnou infrastrukturu“.

- Tato změna, která s platností od roku 2023 znamená, že investoři již nemusí upravovat územní plány obcí ani pořádat místní referenda o výstavbě elektráren na obnovitelné zdroje energie mimo městské oblasti. Tyto kroky odstranily alespoň jednu vrstvu zpoždění, ačkoli jiné fáze povolování (například posouzení vlivů na životní prostředí) stále umožňují vstup veřejnosti a mohou být časově náročné. Další výzvou je kapacita sítě – někteří malí výrobci obnovitelných zdrojů hlásí potíže s připojením k síti, protože...

Distributoři elektřiny někdy odmítají z důvodu údajných síťových omezení.

- Pro zajištění toho, aby síť mohla absorbovat více nepravidelných zdrojů, je zapotřebí modernizace síťové infrastruktury a větší transparentnost. A konečně, pro investory je znepokojivá politická nejistota. Země zažila před deseti lety cykly boomu a poklesu solární energie kvůli příliš štědrým výkupním tarifům, po nichž následovala retroaktivní opatření.

- Vláda v současné době zvažuje snížení starších výkupních tarifů (pro solární elektrárny postavené v letech 2006–2013), aby snížila dotační zátěž – což je krok, který solární průmysl ostře kritizuje. Předchozí opatření, jako je speciální „solární daň“ (20–30 % z příjmů ze solární elektřiny), poškozují ziskovost investorů. Takové regulační změny představují riziko pro důvěru investorů. Překonání těchto překážek – zajištěním politické stability, rychlejším povolováním, modernizací sítě a veřejnou podporou – je pro Českou republiku nezbytné k uvolnění jejího významného potenciálu v oblasti obnovitelných zdrojů (studie naznačují, že větrná a solární energie by při dostatečné podpoře mohly nakonec dodávat 10–25 % nebo více její energie).

Klíčová slova: Fotovoltaická (FV) solární energie, Větrná energie, Vodní energie, Biomasa, Geotermální energie, Vládní dotace, Střešní systémy pro obytné budovy, Připojení k rozvodné síti, Povolovací proces, Posuzování vlivů na životní prostředí, Veřejná podpora, Energetická účinnost, Program Nová zelená úsporám, Národní plán obnovy (NRP), Modernizační fond, Konkurenceschopné aukce, Fond pro spravedlivou transformaci, Politická nejistota, Výkupní ceny, Solární daň, Energetický sektor.